Nikdy by v této podobě a v tomto rozsahu mé muzeum nebylo, nebýt rukou k pomoci podaných.

Děkuji přátelům.

Za vše. Jmenný seznam by byl dlouhý, seznam toho, s čím vším a jak mi pomohli, pomáhali a pomáhají, také velmi rozsáhlý ...

Děkuji těm návštěvníkům, kteří si vzpomněli, že někde na půdě, či v šuplíku, je cosi, co by mohli ještě darovat dál. Při procházce mezi exponáty mi papírové betlémy od nich poslané znovu dokazují, že dobroty lidské je víc než nedobroty ... holt jen míň „vyčuhuje“ a její skutky jsou méně vidět ...

Ten, kdo čte, ať ví, že v mé „řece pod řekou“ jsou silné proudy vděčnosti a lásky.

A ve svém životě děkuji za přátelství, trampské kamarádství, jež mi do života dosadilo tolik chybějící rozměry, za knihy, které mi přišly do cesty i do Cesty, za všechny své psy, kteří se v minulosti i v současnosti zabydleli v mém srdci, za kočky, co zapředou v náruči, za kytary a písničky, vůně a barvy, zvuky a chutě, noci v týpí i pod širákem, za chvíle vzrušení i ztišení, děkuji.

Děkuji.